Alba a texty

Neznámým ránům jdeš vstříc 

Z nocí ti nezbude nic

Sluneční hodiny 
zastavíš bez viny

tím dostaneš co chceš mít 



Zašedlým červánkům blíž 

Ze tmy si děláme kříž 

Na růže odkvetlé nikdo si nelehne 

Dostanem co chceme mít 


Mlhou se prodírám 

Na horizontu svítá 


Tmu nocím ubírám 

Tvý zátiší hledám 


Davem se prodírám 

Utlačený těžko dýchám 

Svým můrám utíkám 

Stíny lámou strach 



Stracholam /pro strach z oslepnutí/ 

Stracholam /pro strach ze ztráty dechu/ 

Stracholam /pro strach z vyhasnutí/ 

Stracholam 



Vybledlým nocím jsme blíž 

Mraky se snášejí níž 

Zelená setmění zastaví navěky 

výhled za rezavou mříž



Od paprsků světel jdem dál 

V zorničkách nocí je kal 

O sluneční hodiny rozlomí se stíny 

Proud mlhy ochladí nás 



Mlhou se prodírám 

Na horizontu svítá 

Tmu nocím ubírám

Tvý zátiší hledám 



Davem se prodírám 

Utlačený těžko dýchám

Svým můrám utíkám 

Stíny lámou strach 



Stracholam /pro strach z oslepnutí/ 

Stracholam /pro strach ze ztráty dechu/

Stracholam /pro strach z vyhasnutí/ 

Stracholam...

Jsem strom osamělý v poli
míza v kmenu naděje
Mám listy, které bolí
ohýbání větrem jedů

Jsem muzeum lužních lesů
v žilách střepy olova
Mám listy, které pálí

Všechno vídím
jak světlem dýchám
všechno cítím jak vítr šeptá

Bezcitným stíním
Procitlé chytám
jak vítr prosí
ať neusychám

Jsem večeří ostrých pil,
palivem zimomřivců
Mám kořeny, jež hnijí
ranami od slepých rýčů

Kácí mne pro psaní keců
a na vytírání zadků
pánů bez citu a mozku

Všechno vídím
jak světlem dýchám
Všechno cítím
jak vítr šeptá

Bezcitným stíním
Procitlé chytám
jak vítr prosí
ať neusychám

Jsem nápojem lesních včel
Jsem pergamenem básníků
Mám hnízda nadějí

/a vítr prosí, ať neusychám/

Rád bloudím po hvězdách
zrcadlím se v souhvězdí vah
Rád bloudím po hvězdách
vážím touhy s jizvami krás

Každá hvězda je jiná
každá jinak poskvrněná

/a každá touha krás
co pramení jen v nás
má v nebi sousoší/

Rád kroužím po hvězdách
svlékám jejich zářivý šat
Chtěl bych shořet ve hvězdách
paprsky do žil navlékat

Každá hvězda je jiná
každá jinak poskvrněná

/a každá touha krás
co pramení jen v nás
má v nebi sousoší/

O blíženkách kosmických bývaj sny seismický
V představách lítám jak mezihvězdný pták
Ze všední roviny v paprscích Gemini
utíkám a dýchám hvězdný prach

Rád čtu si ve hvězdách o blížení,
o průnicích drah
Rád ztrácím ve hvězdách
krvavé šmouhy po jizvách

Každá hvězda je jiná
každá jinak poskvrněná

/a každá touha krás
co pramení jen v nás
má v nebi sousoší/

Moji rakev neste pomalu,
ať ještě pár kapek
proklouzne na mou hruď

Krajiny prolínání
stékají po bocích
krajiny prolínání
po bocích náhrobků

/pod zem milenky nepouštějí
pod zem milenky nepouštějí
pod zem/

Moji rakev neste pomalu
ať ještě pár kapek
proklouzne na mou hruď

Ze zelené oblohy
utrhnu dva cáry,
abych měl s sebou
s sebou do hlíny

/jsme obrazy, které se samy smyjí
jsme obrazy, které se samy smyjí
jsme obrazy/

Moji rakev neste pomalu
ať ještě pár kapek
proklouzne na mou hruď

Když sbory kosů mi k ránu nedaj spát
proplouvám tůní bez ryb do nikam
Jsem sám rybou v ranním boji
Zápolím o doušky vody
Neusínám
Procitám

/kde sny umíraj tam začínám/

Svítání rozpouští nás každým ránem
slíváním sochařům taví kámen
spálení z vin snových procitáme
Jsme umazaní tmou

Ospalý očí mlhu rozkmytaj jak drát
Do červánků barvy světla rozdmýchám
Hltám světlo v raním boji
jednou nohou v snovém poli
Neusínám
Procitám

/když sny umíraj už neusínám/

Svítání rozpouští nás každým ránem
slíváním sochařům taví kámen
spálení z vin snových procitáme
Jsme umazaní tmou

Ulicí jako řekou proplouvám
Sbory kosů teď už ani nevnímám
Jsem sám rybou v moři ksichtů
Vplouvám do hokny bez snů
Neutíkám
Procitám

/kde sny umíraj tam začínám/

Svítání rozpouští nás každým ránem
slíváním sochařům taví kámen
spálení z vin snových procitáme...

Klíny ptáků stáčejí se na jih
Smutně piští a němé stíny rakovin
zapadají do studených zdí

Klíny ptáků stáčejí se na jih
Nebe křičí proti proudům rakovin
odlétají z morových hnízd
Na věčnost se snáší mraků stín

Je havraní rej
labutí pláč
A listí barví se vzpomínkou
na milování v korunách
zapálených

Je havraní rej labutí pláč
Vzpomínky vznáší se korunou
ke klínům andělů
na křídlech poraněných

Klíny ptáků odlétly na jih
Nebe mlčí jako zrnka rakovin
Vyčkávají ukrytý v nás
Na věčnost se snáší mraků stín

Je havraní rej
labutí pláč
A listí ztrácí se pod hlínou
po milování v korunách
zapálených

Je havraní rej
labutí pláč
Vzpomínky vznáší se korunou
ke klínům andělů
na křídlech poraněných

Do zamlčených vět
slova prosby vplétám
Čekám první květ
a sníh proklínám

Zima Ti vzala dech
nebem pod zemí
Měls na život pech,
to se těžko mění

/léta se krátí a splývají
nádechy těžknou
a pohled slzaví/

Do nevyřčených slov
své otázky skrývám
Pláč se mění v kov
Nářky ze zdí stírám

Ptám se zda-li je
nebe i pod zemí
Ať už je či ne
návratu zpět není

/léta se krátí a splývají
nádechy těžknou
a pohled slzaví/

Bratrství bez citu
bratří bez krve
Kosti z ocele
skelná kůže spojuje

/a z rána letí
nálož obětí
černý dým přináší
drásavý obraz nicoty/

Střepy a strach
jen prokletý prach
a studený vítr
jistý jak smrt
víří ten prach,
popel a pach
po stěnách
po domech
po věcech
i po lidech

/a z rána letí
nálož obětí
černý dým přináší
drásavý obraz nicoty/

V koutě levných krás
já viděl svítit louče
rudým světlem nouze
jež taví se v nás

V koutě levných krás
já viděl hořet louče
dva plameny chtíče
jež povolují pás

Zapálíš, shoříš, máš popel a tmu
Zapálíš, shoříš, máš saze ze snů
Když uhasíš včas, jen se spálíš

V koutě levných krás
dvě osamělé duše
dva plameny louče
zastavily čas

V koutě levných krás
voda hasí plamen
nedočkavý hasičák
spláchl další špás

Zapálíš, shoříš, máš popel a tmu
Zapálíš, shoříš, máš saze ze snů

V koutě levných krás
voda zhasla plamen
tma vypila světlo
zbabělost je vrah

Zapálíš, shoříš, máš popel a tmu
Zapálíš, shoříš, máš saze ze snů
Když uhasíš brzy, jen utopíš čas
jen utopíš čas